Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

Brněnská Drbna

NA ROZTRHÁNÍ: Jak jsme (ne)jeli na dovolenou

sobota, 16. června 2018, 10:00

Hurá, po půl roce nás čeká dovolená. Máme v plánu první týden objet babičky a ten druhý vyrazit třeba do Chorvatska k moři. Ten druhý týden necháváme otevřený a rozhodneme se až podle toho, jak Vincík snese delší cestování. Jet za slovenskou babičkou až na samý východ Slovenska je totiž taková malá cesta „k moři“. Když Míra šlápne na plyn, je to osm hodin, a tak se na to musíme dobře připravit.

To, že budeme muset jet na noc, je nám jasné od začátku, protože náš lezec momentálně nevydrží připoutaný ani v kočárku, natož v autosedačce. A tak předpokládáme, že pokud ho k večeru uspíme a přendáme do autosedačky, tak už cestu zvládneme. Houpání, kodrcání a zvuk auta ho musí zaručeně udržet ve spánku bez častějších kojení. „Po cestě ze Slovenska bychom si mohli udělat několik zastávek,“ říkám Mírovi, když balím věci. „Alespoň mi konečně ukážeš skryté krásy Slovenska,“ maluji si růžově cestování s miminem.

Den D nastává a my už jsme kolem čtvrté sbalení. Vincent se zdá být unavený, a tak se rozhodujeme vyjet už na jeho odpolední spánek. „To vyjde tak akorát k našim, než se vzbudí, a pak už to bude jen šest hodin k vám,“ přemýšlím nahlas po boku Míry. A tak nakládáme věci a se spícím Vincou v autosedačce usedáme do auta. Sotva nastartujeme, je vzhůru. Míra rychle vyjíždí, aby ho jízda zase uspala, jenže naše miminko se rozhodlo protestovat. Čím víc pláče, tím víc je mu horko. Nejsme ani deset kilometrů za Budějcemi a zastavujeme. Vyndávám ho zpoceného z autosedačky a snažím se ho kojením uspat. Moc se to nedaří, ale alespoň na chvilku ho uklidňuji hračkami, a tak jedeme dál. Očividně nesnáší pásy. Je unavený, ale jeho vztek je silnější, a tak jsme nuceni udělat větší zastávku, aby si trochu pohrál venku. Je pěkný letní podvečer, a tak zastavujeme u rybníku, který máme po cestě, rozbalujeme deku a odpočíváme. Naše miminko září radostí. My zas tak moc ne.

V sedm sedáme opět do auta se spícím dítětem. „Tak snad už usnul na celou noc,“ snažím se být pozitivní. Zastávku u našich nakonec plánujeme tak, abychom jen vyložili nějaké věci, a pojedeme dál. Běžná cesta na Vysočinu trvající dvě hodiny nám dnes trvá čtyři. A tak jen zastavujeme, zdravíme a... Vincent se budí. Vypínáme motor, vyndáváme dítě z auta a rozkládáme hračky u našich v obýváku.

Je devět večer, Vincent ještě nespí, ale rozhodujeme se pomalinku vyjet. Zkoušíme ještě jednou, jestli ho auto neukolébá. Prvních patnáct minut se zdá být v pohodě, ale pak to začíná. Tichý protest se mění v hysterický pláč. Snažím se ho uklidnit, čím to jde, zabavit hračkami, foťákem, dokonce i mobilem. Všechno na chvíli zabírá, ale zoufalý pocit připoutání je silnější než on, a tak po půl hodině zastavujeme na benzínce. Beru malého do nosítka a snažím se ho uspat  obcházením parkoviště. Začínám být zoufalá, chtěla bych nikdy nikam nevyjet. Zhruba za půl hodiny se to daří a úspěšně ho přendávám zpět do autosedačky.

„Ak sa do hodiny zobudí, tak to otáčáme a vrátime sa domov,“ rozsekne to Míra a já souhlasím, i když bych to při představě absolvování stejné cesty ze Slovenska nejradši otočila hned. Vincík se naštěstí rozhodl své trápení zaspat. „Eště musíme kúpiť diaľničnu známku,“ oznamuje mi Míra a já bych ho nejradši zabila, protože to poslední, co chci, je ještě někde zastavovat.

Trefili jsme se do času, kdy mají předávání směn, a tak máme dvakrát smůlu a potřetí musíme tankovat. Vinca se budí. Ani ho nevyndávám, nakláním se nad něj a zkroucená jak paragraf se ho snažím uspat kojením dřív, než plně procitne. Naštěstí se to daří a my jedeme dál. Po cestě se budí ještě jednou a do cíle přijíždíme o půl páté ráno. Bez dálniční známky. Jsem hotová.

Tři dny na Slovensku si užíváme v parných dnech. Dá se říct, že až moc parných. Není moc, kde se zchladit, a tak malého koupeme ve vaničce na zahradě a nebo zkoušíme blízké koupaliště. Voda ho baví a když má volnost, je prostě spokojený.

Nám už je od začátku našeho výjezdu jasné, že cestování po Slovensku se konat nebude a Chorvatsko už vůbec ne. Míra si zařizuje zkrácení dovolené o týden, který se rozhodujeme vynahradit si v září nějakým lepším výletem, který bude rozhodně letecký.

Cesta zpět je klidnější. Nic neriskujeme a čekáme, až Vincent opravdu usne připravený na noční spánek. Vyjíždíme v devět a kolem třetí ráno už ležíme v posteli na Vysočině, kde jsme se taky rozhodli potěšit babičku a dědu návštěvou.  Celé to cestování bylo ale strašně vyčerpávající. Takže příště asi radši vlakem.

Napsal(a) Jana Duco

O čem píše Drbna.cz

ROZHOVOR: Stěžovat si, ale nic nedělat, to je česká povaha. Chceme to změnit, říká iniciátor protestu Rezek proti vedení fotbaluROZHOVOR: Stěžovat si, ale nic nedělat, to je česká povaha. Chceme to změnit, říká iniciátor protestu Rezek proti vedení fotbalu

ROZHOVOR: Stěžovat si, ale nic nedělat, to je česká povaha. Chceme to změnit, říká iniciátor protestu Rezek proti vedení fotbalu

středa, 18. září 2019, 14:16Je jedním z iniciátorů nedělního protestu v nižší fotbalové soutěži, kdy hráči Opočna a Přepych v...

Do některých škol v ČR chodí tisíc dětí, do jiných míň než desetDo některých škol v ČR chodí tisíc dětí, do jiných míň než deset

Do některých škol v ČR chodí tisíc dětí, do jiných míň než deset

středa, 18. září 2019, 11:34Velikosti škol v Česku jsou velmi rozdílné. Zatímco do těch největších může chodit i víc než tisíc...

Skupina Rewe, majitel Exim Tours, kupuje CK FischerSkupina Rewe, majitel Exim Tours, kupuje CK Fischer

Skupina Rewe, majitel Exim Tours, kupuje CK Fischer

středa, 18. září 2019, 10:02Německá skupina Rewe, majitel Exim Tours, kupuje od skupiny KKCG českého miliardáře Karla Komárka...

© 2011 - 2019 TRIMA NEWS, s. r. o